Některá zvířata se nám prostě líbí.

A potom jsou zvířata, která nás z nějakého důvodu provázejí celý život.

Pro mě je takovým zvířetem liška.

Když dnes přemýšlím nad tím, proč se právě ona stala symbolem Liščí stopy, musím se vrátit hodně daleko. Ještě do doby, kdy žádná Liščí stopa neexistovala. Kdy jsem neměla vlastní podnikání, netvořila diáře ani nepřemýšlela nad značkou.

Musím se vrátit do svého dětství.

Protože právě tam můj příběh s liškou začal.

🦊 Lišku jsem chtěla mít doma

Lišky jsem milovala odmalička.

Fascinovala mě jejich nádherná rezavá srst, huňatý ocas, špičaté uši a především jejich výraz.

Ten zvláštní, pozorný pohled.

Jako by liška všechno kolem sebe sledovala, všechno vnímala, ale svoje tajemství si nechávala pro sebe.

Obdivovala jsem její ladnost a lehkost, se kterou se pohybuje přírodou. Připadala mi krásná, elegantní, tajemná a trochu nedostupná.

A jako dítě jsem měla velké přání.

Chtěla jsem mít vlastní lišku doma.

Ano, opravdovou. 😊

Dnes samozřejmě vím, že liška patří především do přírody a že právě její divokost je součástí toho, co na ní tolik obdivuji.

Ale to dětské přání krásně vystihuje, jak moc mě už tehdy přitahovala.

A zatímco spousta dětských lásek postupně zmizela, tahle zůstala.

Tehdy jsem její symboliku neznala

Jako dítě jsem samozřejmě netušila, co všechno lidé s liškou po staletí spojují.

Nevěděla jsem nic o symbolice, totemových zvířatech ani archetypech.

Prostě se mi líbila.

A možná právě proto mi dnes připadá tak zajímavé, že vlastnosti, které jsou s liškou tradičně spojovány, jsou zároveň vlastnostmi, které na ní obdivuji nejvíc.

Chytrost. Zvídavost. Samostatnost. Přizpůsobivost. Pozornost. Intuice.

A také schopnost najít cestu tam, kde ji ostatní na první pohled nevidí.

Liška jako symbol

Liška má v lidských příbězích velmi staré místo.

Objevuje se v pohádkách, bajkách, legendách i lidových vyprávěních napříč různými kulturami.

Často představuje bystrost a důvtip.

Není nejsilnějším zvířetem lesa. Nepotřebuje vyhrávat hrubou silou.

Pozoruje.

Vyhodnocuje.

A potom jedná.

Dokáže se přizpůsobit prostředí, najít jinou cestu a poradit si i v situaci, kdy by někdo jiný možná zůstal stát.

Právě tahle její vlastnost mě fascinuje.

Protože život také málokdy vede přesně podle plánu.

Občas musíme změnit směr.

Někdy obejít překážku.

Jindy se na chvíli zastavit a podívat se, kudy vlastně vede naše další cesta.

A někdy máme před sebou jen jednu malou stopu.

Liška a intuice

Na lišce mě přitahuje ještě něco.

Její pozornost.

Představte si ji na kraji lesa.

Stojí téměř nehybně. Poslouchá. Sleduje okolí. Vnímá každý pohyb.

A teprve potom udělá další krok.

Právě proto pro mě liška představuje také intuici – schopnost na chvíli ztišit okolní hluk a vnímat, co nám říká vlastní vnitřní hlas.

V dnešní době je kolem nás hluku až dost.

Názory. Sociální sítě. Povinnosti. Očekávání. Rady, jak bychom měli žít, pracovat, podnikat nebo tvořit.

Někdy je docela těžké rozeznat, co vlastně chceme my sami.

Liška mi připomíná, že nemusíme vždycky běžet s ostatními.

Můžeme se zastavit.

Rozhlédnout se.

A vydat se vlastní cestou.

Svobodná, ale opatrná

Liška je divoké zvíře.

A právě v tom je její kouzlo.

Můžete ji na okamžik zahlédnout na louce nebo mezi stromy – a za chvíli je pryč.

Nechá se spatřit, ale nepatří nám.

Pro mě proto představuje také svobodu a samostatnost.

Ne hlučnou vzpouru proti všemu kolem.

Spíš tichou jistotu:

„Vím, kudy chci jít.“

Možná cesta nebude stejná jako cesta ostatních.

A to vůbec nevadí.

A potom je tu její hravost

Liška ale není jen tajemná a opatrná.

Dokáže být také neuvěřitelně zvědavá a hravá.

A právě tohle je část její povahy, kterou mám moc ráda.

Protože kreativita podle mě potřebuje přesně totéž.

Zvědavost.

Co se stane, když to zkusím jinak?

Co když spojím dva nápady?

Co když použiji jinou barvu?

Co když vezmu obyčejnou věc a dám jí vlastní podobu?

Ne každý nápad musí fungovat.

Ne všechno, co vytvořím, se nakonec dostane až k vám.

Ale právě zkoušení, hledání a objevování je obrovskou součástí mé tvorby.

A možná je ve mně v tomto směru kousek té zvídavé lišky.

Když jsem hledala jméno pro svoji novou cestu

Když začal vznikat můj nový projekt, věděla jsem, že nechci jen další název.

Chtěla jsem, aby měl příběh.

A postupně jsem se vrátila právě k lišce.

Ke zvířeti, které mě fascinovalo už jako malou holku.

Najednou mi to začalo dávat smysl.

Jenže samotná liška nestačila.

Chybělo mi ještě něco.

Něco, co by vyjadřovalo cestu, hledání, tvoření a všechno, co teprve přijde.

A tak vznikla…

Liščí stopa.

Proč stopa?

Stopa je zvláštní věc.

Je malá a nenápadná.

Přesto dokáže vyprávět příběh.

Když v lese objevíte otisk tlapky, možná nevíte, odkud zvíře přišlo ani kam šlo.

Ale víte, že tudy vedla jeho cesta.

A přesně tak bych chtěla přistupovat ke své tvorbě.

Každým výrobkem zanechat malou stopu.

Někdy to bude diář, který vám pomůže dostat myšlenky z hlavy na papír.

Jindy zápisník, autorský motiv, výšivka nebo drobnost, kterou někomu darujete.

A někdy možná vznikne něco, o čem dnes ještě ani sama nevím.

Protože Liščí stopa nemá být dokonale nalinkovaná dálnice.

Je to cesta.

A já jsem se po ní právě vydala.

Možná máte svoji lišku také

Nemusí to být právě liška.

Možná vás celý život fascinuje vlk.

Kůň.

Jelen.

Včela.

Delfín.

Nebo úplně jiné zvíře.

Možná ani nedokážete přesně vysvětlit proč.

Prostě vás k němu něco táhne.

A právě to mě na symbolice zvířat tolik baví.

Nemusíme v ní hledat žádná složitá pravidla. Někdy nám určitý symbol jednoduše připomíná vlastnost, kterou obdivujeme, potřebujeme nebo chceme ve svém životě více rozvíjet.

Pro mě je tím symbolem už od dětství liška.

Připomíná mi zvídavost.

Intuici.

Chytrost.

Svobodu.

Schopnost přizpůsobit se změně.

A odvahu hledat vlastní cestu.

A tak začíná Liščí stopa…

Když jsem jako malá holka snila o tom, že budu mít jednou doma vlastní lišku, samozřejmě jsem netušila, že se o mnoho let později stane symbolem mé nové tvorby.

A možná právě proto mi to dnes připadá tak krásné.

Některé věci v našem životě totiž dávají smysl až zpětně.

To, co začalo jako dětské okouzlení jedním rezavým zvířetem, dnes dostává úplně novou podobu.

Liščí stopa je moje nová cesta.

Nevím ještě přesně, kam povede.

Ale vím, že po ní chci jít se zvědavostí, tvořit po svém a postupně za sebou nechávat malé stopy.

A budu moc ráda, když se po některých z nich vydáte se mnou. 🦊

Začněte sledovat Liščí stopu a nahlédněte do zákulisí mé tvorby, nových nápadů a připravovaných výrobků.

A pokud nechcete, aby vám další stopa zmizela v lese, přihlaste se k odběru newsletteru.

Protože některé cesty nezačínají mapou.
Začínají jedinou stopou.

Kateřina