Kdo kráčí za Liščí stopou?
Jmenuji se Kateřina Kyslingová.
Jsem kosmetička, manikérka, podnikatelka, máma dvou dětí… ale především jsem člověk, který má neustále potřebu něco vymýšlet, tvořit a dávat svým nápadům skutečnou podobu.
Když se dnes ohlédnu zpátky, vidím jednu společnou nit, která se táhne téměř celým mým životem.
Tvoření.
Jen v každém období mého života vypadalo trochu jinak.
Jedna velká životní kapitola
Profesně jsem svoji cestu na dlouhá léta spojila s krásou.
Už v roce 2002 jsem absolvovala svůj první kurz modeláže nehtů a v roce 2006 kosmetickou školu v Praze. Následovaly další kurzy, vzdělávání, roky praxe a nakonec také vlastní podnikání.
Po první mateřské jsem otevřela vlastní kosmetický salon Beauty Style Brno.
Byla to velká část mého profesního života. Místo, kde jsem pracovala, tvořila, potkávala své klientky a získávala zkušenosti, které si s sebou ponesu dál.
V červnu 2026 jsem se však rozhodla provoz salonu ukončit.
Nebyl to konec tvoření ani podnikání.
Spíš okamžik, kdy se jedna dlouhá kapitola uzavřela a uvolnila místo něčemu novému.
Možná právě některé cesty musí skončit, abychom si všimli malé stopy vedoucí úplně jiným směrem.
A já jsem se rozhodla po ní vydat.
Když je hlava pořád plná nápadů
Moje hlava totiž málokdy odpočívá.
Stačí, abych někde zahlédla zajímavý materiál, barvu, obrázek nebo obyčejný předmět, a už přemýšlím:
„Jak by se to dalo udělat jinak?“
Některé nápady zůstanou jen načmárané na papíře. Jiné mě nepustí, dokud je nezkusím uskutečnit.
Postupně jsem se začala věnovat e-shopu, vlastní výrobě, textilu, výšivkám, svíčkám, autorským motivům a dalším výrobkům.
A potom přišly diáře.
Možná trochu paradoxně právě proto, že sama mívám hlavu plnou nápadů, úkolů a povinností.
Potřebovala jsem místo, kam je odložím.
Na papír.
Protože i v době, kdy existuje aplikace téměř na všechno, miluji ten obyčejný okamžik, kdy vezmu do ruky pero, otevřu diář a začnu psát.
Papír má pro mě pořád svoje kouzlo.
A proč právě liška?
Tady vlastně nezačíná příběh nové značky.
Musíme se vrátit mnohem dál.
Až do mého dětství.
Liška byla odmalička jedním ze zvířat, která mě fascinovala nejvíc.
Obdivovala jsem její krásu, rezavou srst, huňatý ocas, ladnost i její chytrý a pozorný pohled.
A jako dítě jsem měla jedno možná trochu bláznivé přání.
Chtěla jsem mít lišku doma.
Ne plyšovou.
Opravdovou. 🦊
Tehdy jsem samozřejmě nepřemýšlela nad žádnou symbolikou. Neřešila jsem, co liška představuje nebo jak jednou ovlivní moji tvorbu.
Prostě jsem ji milovala.
Některá dětská okouzlení časem zmizí.
Tohle nezmizelo.
Z dětského okouzlení vznikla Liščí stopa
Čím jsem byla starší, tím víc jsem na lišce začala obdivovat i něco dalšího.
Její samostatnost. Zvídavost. Opatrnost. Inteligenci. Schopnost přizpůsobit se a přesto zůstat divoká a svá.
Liška nepotřebuje dělat velký hluk, aby o sobě dala vědět.
Někdy po ní zůstane jen stopa.
A právě v tom jsem najednou našla název pro svoji novou cestu.
Liščí stopa.
Název, který pro mě není jen hezkým slovním spojením.
Spojuje moje dětství, vztah k přírodě a zvířatům, moji současnou tvorbu i cestu, na kterou se právě vydávám.
Proč právě stopa?
Protože každá stopa vypráví nějaký příběh.
Když ji objevíte, víte, že tudy někdo prošel. Nevíte přesně, kam vede, dokud se po ní nevydáte.
A podobně vnímám svoji tvorbu.
Každý výrobek je malou stopou určitého okamžiku mého života. Nápadu, který mě zaujal. Zvířete, které mě inspirovalo. Barvy, do které jsem se zamilovala. Nebo problému, pro který jsem chtěla najít vlastní řešení.
Nechci vytvářet věci jen proto, aby vznikaly další věci.
Chci tvořit věci, které mají svůj příběh.
Takové, které si vyberete nejen proto, že jsou krásné, ale také proto, že vám budou něco připomínat, pomáhat vám nebo pro vás budou mít určitý význam.
Příroda jako nekonečná inspirace
Liška přitom není jediným zvířetem, které se v mojí tvorbě objevuje.
Najdete v ní také včelu, vlka, delfína, býka, želvu, jelena nebo koně.
Ani tyto motivy jsem nevybrala náhodou.
Ke každému z nich mám určitý vztah a každý pro mě představuje něco jiného – pracovitost, svobodu, intuici, vytrvalost, klid, sílu nebo hluboké spojení s přírodou.
Proto nechci, aby zůstaly jen obrázkem na obálce diáře.
Chci vám postupně vyprávět také jejich příběhy.
A možná mezi nimi jednou objevíte zvíře, které provází právě vás.
Jedna cesta skončila. Jiná právě začíná.
Po mnoha letech v kosmetickém oboru jsem v červnu 2026 zavřela dveře svého salonu.
A teď otevírám jiné.
Nevím ještě přesně, kam mě tahle cesta zavede.
A možná je to právě to nejkrásnější.
Liščí stopa je teprve na začátku.
Budou pod ní vznikat diáře, zápisníky, plánovací pomůcky, autorské motivy, textil, výšivky, dekorace, dárkové předměty a pravděpodobně také věci, o kterých dnes ještě vůbec netuším, že je jednou vytvořím.
Protože tak moje tvorba funguje.
Jedna myšlenka zanechá stopu.
Ta mě dovede k další.
A z ní začne vznikat něco nového.
Půjdete kousek se mnou?
Liščí stopa není příběh, který už byl napsán.
Právě začíná.
Pokud máte rádi originální tvorbu, papír, plánování, přírodu, zvířata a věci, za kterými stojí skutečný člověk a skutečný příběh, budu ráda, když se po Liščí stopě vydáte se mnou.
Začněte mě sledovat a nahlédněte do zákulisí mé tvorby – od prvních nápadů a skic až po okamžik, kdy držím hotový výrobek v ruce.
A pokud nechcete, aby vám některá nová stopa utekla, přihlaste se k odběru newsletteru. O nových výrobcích, kolekcích, příbězích a dalších plánech Liščí stopy se tak dozvíte mezi prvními.
Jedna cesta skončila. Jiná právě začíná.
A tentokrát vede po Liščí stopě. 🦊
Kateřina